Casino part.1

Casino na lodi je diametrálně odlišné od Casin na pevnině. Společné mají snad jen to, že tam lidé prohrávají peníze.  Každopádně Casino na moři, je hlavně o zábavě.  Moc se tu nehraje na to, kolik se za den vydělalo. Hlavní je aby se lidé bavili, přišli zase a hlavně nechali dýško. TIPS,TIPS,TIPS to je to, oč tu běží. Výplata dealerů je 10 dolarů za den, zbytek si musíme vydělat. Vydělat tím, že se bavíme se zákazníky, vtipkujeme, smějeme se jejich vtipům a prostě tak trochu děláme show. Samozřejmě, že musíte mít profesionální přístup, ale nemusíte mít takovou tu pokerface, jako že o nic nejde. Nejlepší je , když hosty podporujete nahlas. Když se točí kulička na ruletě,chcete aby padlo nejvíce nasazené číslo, takže klidně zahlasíte něco jako :,,  Cmon  17,Cmon“, když hráč doubluje na blackjacku a dostane 21, pochvalte ho: ,,Nice double“. Když dostanete, blackjack do ruky zakřičte si spolu:,, Here we go“! Hosté chtějí slyšet , že jim to přejete a že jste na jejich straně J . Odmění  Vás za to. Naštěstí jsou Američané (což je většina klientů) zvyklí tipovat.  A taky mají rádi, když je oslovujete jménem, je to víc osobnější a dáváte tím najevo ,že jste přátelé. A vy se na týden přáteli opravdu stanete. Oni  Vás také oslovují  jménem, navzájem se zeptáte jaký jste měli den, kde jste se  byli podívat a prostě si s nimi kamarádsky popovídáte když se potkáte na jídle, nebo třeba mimo loď. Ani lehčí flirtování není zakázáno. Já jsem za prvních 10 dní dostal hned dvě telefonní čísla :-D A to mě ani nenapadlo si o ně říct. Ale samozřejmě během Cruisu ( týdenní  plavba) musíte udržovat přístup zaměstnanec-host. Každopádně za týden, se s některými hosty tak skamarádíte, že vám i občas přijde líto, že se s nimi musíte v sobotu rozloučit a  v neděli přivítat novou vlnu .

Příště napíšu jak je to s rozpisem služeb, odpracovanými hodinami a celkově jak to vypadá v akci….

Photos Part 1

Prvnich 24 hodin

Ahoj, možná to vypadá, že nemám o čem psát, ale je toho tolik , že nevím co dřív. Zatím jsem na lodi 24 hodin. Zatím jsem poznal jen nejdůležitější základní věci na lodi. Kabinu, restauraci, bar, posilovnu, prádelnu a casino v 5. patře. Jsem pořád dost zmatenej, všechno je to pro mě nový. Ale lidi jsou vysmátý a přívětivý takže věřím , že až to dostanu trochu do hlavy, bud si to tady náramně užívat.Tenhle týden budu trošku náročnejší, budu muset absolvovat pár testů  a pořádně zjistit jak a co funguje. Internet je pomalý a placený, takže určitě psát každý den. Ale není kam spěchat, ještě mě čeká minimálně 6 měsíců :-D. Chtěl bych Vám to pořádně popsat a nafotit. Má vize je že nebudu psát žádnej deník , ale spíš články na jednotlivá témata.

 kotvíví Carnival Valor

vchod do docku, kde kotví Valor

Brzy naviděnou :-)

Den 0 - Boeing 737 v pohodě

Píšu z mobilu,  blbne mi to. Přidávám aspoň pár fotek. jsem na místě. Po snídani se naloduji.

Noční San Juan

Hotel room

odlet z New Yorku

svacinka na letisti

trenink v letadle :-)

Jedu na moře

Jak to vzniklo?

Asi někdy na střední škole. Cestování mě vždycky lákalo, bohužel ( bohudík) naši neměli peníze na každoroční dovolenou nebo na to aby mě poslali na studijní pobyt někam za hranice. Záviděl jsem kamarádům ,kteří tu možnost měli.
Po maturitě jsem vůbec netušil, co mám jít studovat a čím se chci v životě zabývat. Upřímně, kdo to ví? Mým snem bylo poznat svět, jinou mentalitu jinou kulturu. Nasbírat zkušenosti a naučit se jazyk a mít o čem psát blog (lol).
Při studiu na UK, jsem si udělal krupierský kurz , nastoupil do Casina v naději, že když získám potřebnou praxi, otevřou se mi nové možnosti. Začátky byli kruté, připadal jsem si jak největší looser, a vyslechl jsem si všelijaké názory. Přesto ale musím všem lidem z Banca Casina poděkovat, díky nim jsem si tu práci zamiloval a neznechutil. Ale přesto že jsem pracoval noční směny za směšnou mzdu, držela mě vidina toho, že po dvou letech budu moct zkusit dostat práci na výletní lodi.

Jak se dostat na loď?

Po konzultaci s několika lidmi, kteří jsou nebo byli na moři jsem zjistil, že nejideálnější způsob jak se dostat na loď je přes agenturu pana Macháčka www.pracenalodi.cz. V Česku má v podstatě monopol, působí na trhu už 15 let a má spoustu zkušeností. Pokud o tom uvažujete, neváhejte ho kontaktovat.
Panu Macháčkovi jsem vděčný za rady a podněty. Absolvoval jsem několik skype pohovorů a byl mezi uchazeči u prestižní společnosti. Bohužel termín table testu (zkoušky dovedností) se posunul o několik měsíců a já byl už dost netrpěliví.
Rozhodl jsem se že už nebudu dále čekat a vemu veci do vlastních rukou. A v tu chvíli to šlo všechno hladce. V půlce února jsem do googlu zadal oceanic jobs, 6. března jsem měl pohovor a table testy v Londýně, do konce března jsem vyřídil potřebné formality jako zdravotní prohlídku, přeložení trestného rejstříku, a v půlce dubna mi poslali informace o lodi a o oblasti , kde se budu od 18. května pohybovat. Mezi prvním ťuknutím do klávesnice a nástupem na palubu lodi uběhlo asi 70 dní. Všechno najednou šlo :-)

Tahle zkušenost mě utvrdila v tom, že nemáme v životě čekat, až nám někdo něco předhodí, ale jít samy do akce. Kdybych stále čekal na agenturu, tak možná ještě ani nemám za sebou table testy. Navíc zaplatím 10 000 kč za zprostředkování. Ale nejlepší na tom je ten pocit, že jsem si to všechno zařídil sám, v jazyce, ve kterém jsem průměrný a v oblasti ve které jsem neměl žádné zkušenosti. Pořádně jsem si zvedl sebevědomí, a vím že zvládnu všechno , co si usmyslím :-)

Strašice, místo kde jsem vyrostl

Nedostatek času

     Učitel postavil před žáky sklenici až po okraj naplněnou kameny a zeptal se:,,Je tato sklenice plná? " Všichni odpověděli,, Ano, samozřejmě že je ". Učitel pak zpoza stolu vytáhl hrst drobných kamínků a nasypal je do sklenice, takže vyplnily volné místo kolem velkých kamenů. Potom se zeptal :,, A co teď, je plná? ". Žáci se zasmáli:,, Ano, teď už je plná. "

     Učitel ovšem vytáhl hrníček a z něj začal do sklenice sypat písek,  kterým vyplnil zbývající prostor. Položil žákům stejnou otázku a protože žáci neviděli žádný další prostor ve sklenici,  znovu odpověděli, že je plná. 

     Pedagog je ovšem znovu překvapil,  tentokrát lahví s vodou. Nalil vodu do sklenice a vyplnil tak zbylí prostor. Potom se otočil ke třídě a řekl:,, Stejně je tomu i v životě. Často si myslíme, že už víc nezvládneme,  když ale zapojíme tvořivost,  zjistíme,  že nám ještě nějaký prostor zbyl.

    

    Uvedený příběh jistě znáte, je to skvělý příklad vystihující myšlenku efektivity. Lidé,  co.efektivní nejsou rádi používají onu oblíbenou frázi,,  Nemám čas". I já jsem jí rad používal, byla to univerzální odpověď. Když jsem pracoval a studoval zároveň, dokonce jsem tomu i uvěřil. Uvěřil jsem tomu, že už opravdu nemám čas na nic jiného. ,,Proč nemáš přítelkyni?" slýchal jsem často. ,,Neměl bych čas se jí věnovat" odpovídal jsem. ,,Budeš hrát ještě fotbal?, Stavíš se na návštěvu? Už ses naučil na to piano? Proč už se nevěnuješ pokeru? Vždyť ti to vydělávalo.". Na všechny otázky jsem odpovídal stejně: ,, Rád bych, ale teď nemám čas"

     V pokerové komunitě jsem potkal člověka s nickem Sun.cz. Byl to mladý kluk, kterej hrál nl1000. Pro laiky: Tohle je profesionální úroveň, hráči na těchto sázkách, nemusí mít jiný příjem , dokáží za jeden den vyhrát( či prohrát) klidně čtvrt milionu korun. Většina pokerových hráčů, by se spokojila kdyby hráli o dvě či tři úrovně níže , a už hned by dali výpověď v práci a jejich příjmy by jim stačili na vcelku spokojený život. Sun.cz byl jiný .Přestože pokeru musel věnovat desítky hodin týdně, nebyla to jeho jediná činnost. Studoval právnickou fakultu, podle mnohým po lékařské, nejtěžší obor v zemi. Měl každý týden několik dní praxi v právnické kanceláři. Měl přítelkyni, hrál fotbal, věnoval se kamarádů, navštěvoval rodiče. Zíral jsem s otevřenou pusou. 

     Kolik hodin měl jeho den? Stejně jako ten můj. Najednou mi přišli směšné moje výmluvy. Práci jsem měl 15 dní v měsíci.Sice noční dvanáctihodinovky, ale stejně jen polovinu měsíce. Školu jsem studoval dálkově, navíc jsem tam víc nechodil než chodil. Od té doby si už na nedostatek času nestěžuji.

Vy ano? .....Máte satelit, televizi? Proč proboha?.... Uvědomte si kolik hodin denně promrháte brouzdáním po facebooku...... Kolik dní strávíte flákáním se s lidma, který vás nikam neposunují. Ani vás to s nima nebaví, ale protože nevíte co jiného, klidně prozevlujete celej den......Každej ví sám nejlíp při jaké činnostech promrhá nejvíc času. A věřte že jsou to stovky až tisíce hodin. Za tu dobu se můžete naučit 2 cizí jazyky, perfektně programovat , udělat si kurz čehokoliv, naučit se na jakýkoliv nástroj, napsat knihu, vydat CD, vyrýsovat postavu. Cokoliv po čem toužíte.

Takže příště než napíšete na fejsbuk ,, Napište někdo, nudáá", tak si dejte pořádnou facku. Plesk, plesk!!!

Ještě bych rád použil slova Ivo Tomana: Většina lidí alibisticky tvrdí, že nemá čas, přitom nikdy v historii neměli lidé tolik volného času jako nyní. Před 100 lety byste na 100 kilometrů potřebovali minimálně jeden den, a ne hodinu. Před něco málo než 100 lety trvala denní pracovní doba 16 hodin, pak 12 hodin, později 10 hodin, a to šest dní v týdnu. Dnes se už v některých státech uvažuje o pouze čtyřech pracovních dnech po sedmi hodinách. Navíc žijeme stále déle. 99 % existence člověka byla průměrná délka jeho života osmnáct let. V roce 1900 muži umírali přirozenou smrtí průměrně ve čtyřiceti šesti letech. Dnes je to o 30 let víc. Nyní máme nejvíce použitelného času v naší historii. Jenže většina lidí ho taky nejvíce tráví buď u televize, nebo „společenskými“ záležitostmi. My dnes žijeme ve skvělé době a máme spoustu času. A naprostá většina lidí si stěžuje, že nemá čas.